V době, kdy stroje dokážou napodobovat i dovednosti, jež byly kdysi vyhrazeny výlučně lidem, se jejich tvůrci musí stále více zaobírat novou definicí otázky, co znamená být člověkem.
Minulý týden porazil superpočítač jménem Watson v americké znalostní soutěži Jeopardy! dva její dosud nejúspěšnější lidské účastníky. Watson vydělal svému stvořiteli, firmě IBM, 1 milion dolarů, ovšem, jak napsala například BBC, o peníze jde tentokrát až v druhé řadě. Podstatnější je, že se tím podle BBC otevírá éra, kdy "stroje budou mít skutečnou schopnost porozumět tomu, na co se jich lidé ptají".
K tomu, abychom pochopili, jak superpočítač Watson a jeho vítězství v soutěži Jeopardy! (jejíž českou obdobou bylo Riskuj! na Nově) zapadají do pokroku na poli umělé inteligence, musíme se vrátit do samotného úsvitu moderní počítačové éry. Éry, kdy na Stanfordově univerzitě v roce 1963 vznikly dvě laboratoře financované Pentagonem.
V jedné z laboratoří pracovala malá skupina vědců a inženýrů na nahrazení lidské mysli, tedy na konceptu "artificial intelligence" (AI), zatímco ve druhé se podobná skupina soustředila na rozšíření lidské inteligence neboli "intelligence augmentation" (IA).
Zakladatel prvního týmu, matematik a pozdější počítačový vědec John McCarthy, věřil, že ve své Stanfordově laboratoři umělé inteligence do pouhých deseti let vytvoří samostatně myslící stroj. Naproti tomu počítačový expert Douglas Engelbar sledoval se svým Centrem pro výzkum rozšíření inteligence radikálně odlišný cíl - navrhnout výpočetní systém, jenž by generoval lidskou inteligenci, myšlenkový vklad vědců a inženýrů, pro "svépomocnou" aktivitu, která úvodní lidský vklad přesáhne.
V následných čtyřech desetiletích představovalo toto základní napětí mezi umělou inteligencí (AI) a rozšířenou inteligencí (IA) jádro pokroku počítačové vědy, tedy oboru, který vytvářel a vytváří řadu stále výkonnějších technologií měnících svět.
Počítač Watson je výsledkem snahy vědců společnosti IBM zdokonalit řadu metod používaných ke zpracování lidského jazyka. Představuje zářný důkaz, že výpočetní systémy se už nebudou omezovat na reakce na jednoduché povely. A jakkoliv rychle se šíří systémy založené na umělé inteligenci, Watson je neméně přesvědčivým příkladem síly rozšířené inteligence - tedy systémů přesahujících schopnosti lidské mysli.
Stroje budou ve stále větší míře schopny rozpoznávat žargon, nuance, ba dokonce i hádanky. Ve snaze překonat obtíže s nejednoznačností lidského jazyka se dnes počítačová věda zaměřuje na to, co vědci označují jako "problém Paris Hilton" - tedy na schopnost posoudit, zda určitý dotaz vznesl člověk, který se snaží rezervovat si hotel ve Francii, anebo člověk, jenž tráví čas surfováním na internetu a čtením článků o celebritách.
Ekonomové až dosud tradičně tvrdili, že nové formy automatizace sice krátkodobě mohou vést k úbytku pracovních míst, ale že v delším časovém měřítku budou hospodářský růst a tvorba pracovních míst rychlejší než jejich zanikání v důsledku zavádění nových technologií. Jako důkaz schopnosti ekonomiky obnovovat samu sebe se přitom často uvádí proměna převážně zemědělské společnosti ve společnost, v níž se zemědělstvím živí necelé jedno procento obyvatel Spojených států, přičemž tato změna nastala během půldruhého století.
To však bylo ještě předtím, než stroje začaly "rozumět" lidskému jazyku. Rychlý pokrok v oblasti zpracování přirozeného jazyka začíná vyvolávat novou vlnu automatizace, která slibuje proměnit i ty oblasti ekonomiky, které technologické změny až dosud nezasáhly.
"Jako autoři nástrojů, výrobků a technologií bychom měli o těchto otázkách více přemýšlet," uvedla Pattie Maesová, počítačová specialistka z laboratoře M. I. T. Media Lab. Konstruktérů a vývojářů se podle ní netýkají pouze etické otázky, ale v době, kdy stroje dokážou napodobovat i dovednosti, jež byly kdysi vyhrazeny výlučně lidem, se jejich tvůrci musí stále více zaobírat novou definicí otázky, co znamená být člověkem.
Šéfové firmy IBM uvedli, že mají v úmyslu Watsona zkomercializovat, aby poskytli odpovědní systémy nové generace v oblasti obchodu, školství a zdravotnictví. Dopady rozšíření takové technologie nejsou známé, ale lze si například představit systém, který nahradí nejen lidské experty, ale i statisíce dobře placených pracovních míst napříč ekonomikou a po celém světě. Prakticky jakékoliv pracovní místo, které dnes spočívá v odpovídání na otázky a v telefonickém uskutečňování komerčních transakcí, se brzy ocitne v ohrožení. Stačí si vzpomenout, jak rychle bankomaty vytlačily lidské pokladní v bankách, abychom získali představu, co se může stát.
Zmíněný den možná uvítá každý, kdo dlouho čekal na spojení s technickou podporou nebo se snažil změnit rezervaci letenky. Zároveň však sílí neklid z pokroku v oblasti chápání přirozeného jazyka, jehož předzvěstí jsou právě systémy jako Watson.
Již samotný vyhledávač Google je možná nejvýznamnějším příkladem využití softwaru k vytěžování kolektivní inteligence lidí a jejímu volnému zpřístupňování v podobě digitální knihovny. Vyhledávací motor byl původně založen na softwarovém algoritmu s názvem PageRank, který zaznamenával lidskou volbu při výběru webových stránek obsahujících odpovědi na konkrétní zadané dotazy a poté rychle seřazoval výsledky podle relevantnosti.
Internet se všeobecně používá pro aplikace, které uplatňují řadu lidských schopností. Například experimenty v oblasti internetových her vyvinutých tak, aby využívaly lidskou schopnost rozpoznávat schémata - která stále vysoce převyšuje možnosti počítače - vytvářejí novou sadu vědeckých nástrojů. Hry jako FoldIt, EteRNA nebo Galaxy Zoo umožňují jednotlivcům soutěžit a spolupracovat v různých oborech, od astronomie přes biologii až po medicínu, nebo možná i materiálové inženýrství.
Osobní počítače byly prvním krokem k rozšířené inteligenci, které si získaly široké publikum. Vytvořily generaci "informačních dělníků" a vybavily je sadou nástrojů určených pro sběr, tvorbu a sdílení informací. Změny, k nimž dnes dochází, připomínají vývoj kybernetických organismů, poněvadž osobní výpočty se postupně přesunuly ze stolních počítačů na notebooky a dnes i na "chytré telefony", které se rychle staly všudypřítomnými.
"Chytrý telefon" není jen navigační a komunikační nástroj. Záhy přerostl v prakticky dokonale hladké rozšíření téměř všech našich smyslů. Není to pouze referenční nástroj, ale rychle se vyvíjí v "informačního domovníka", který dokáže reagovat na psané či mluvené dotazy, nebo i dobrovolně nabízet rady.
Další pokroky v oblasti AI a IA budou stále častěji stavět inženýry a počítačové vědce před nutnost činit jasná rozhodnutí o využití technologií. "Je zapotřebí, aby mezi projektanty a společností vznikla jednoznačná společenská smlouva, na jejímž základě dojde k vytvoření nejen pouhých pracovních míst, ale i lepších pracovních míst," prohlásil Jaron Lanier, počítačový vědec a autor knihy "Člověk není strojek: Manifest".
Důsledky formativních lidských rozhodnutí jsou zřetelně patrné na dvou konkurenčních systémech internetových zpráv, vyvinutých v Silicon Valley.
Katherine Ho sedí dnes a denně u počítače a sleduje, které zpravodajské články čtou miliony uživatelů serveru Yahoo. Na jejím počítačovém monitoru se zobrazují výsledky skupiny softwarových programů, které jí prakticky okamžitě poskytují aktualizované údaje o tom, jak oblíbený je každý ze zpravodajských článků na domovské stránce firmy, a to na základě vkusu a zájmů čtenářů.
Paní Ho představuje novou verzi tradičního novinového editora pro 21. století. Rozhodnutí, které články zveřejní na domovské stránce Yahoo, již nezakládá na "čichu" a instinktu, nýbrž na pokynech generovaných softwarovými algoritmy.
V průběhu dne neustále přeskupuje pořadí zpravodajských článků s ohledem na desítky demografických podskupin, jež tvoří čtenářskou obec Yahoo. Článek, který nepoutá velkou pozornost, může na stránce vydržet pouhých pár minut, než ho editorka elektronicky "zařízne". Oblíbené články naopak zůstávají vyvěšené i několik dní a někdy přitáhnou desetimiliony čtenářů.
O pouhých osm kilometrů severněji, totiž u konkurenční firmy Google, se zprávy vytvářejí veskrze jinak. Populární aplikaci Spotlight, vyskytující se na zpravodajské stránce Google, zcela řídí softwarový algoritmus, jenž plní v podstatě stejné úkoly jako paní Ho. Software Googlu slídí po webu, hledá články pokládané za zajímavé a prostřednictvím procesu, jenž se podobá firemnímu systému PageRank pro seřazování stránek nalezených vyhledávacím motorem, rozhoduje o tom, které články představí čtenářům. V prvním případě se softwarové technologie používají k rozšíření schopností lidského pracovníka, zatímco ve druhém případě technologie tohoto pracovníka zcela nahrazují.
Podobná formativní rozhodnutí o otázce, jak se stroje využívají a zda rozšíří nebo nahradí lidské kvality, se dnes projevují celou řadou způsobů a skutečná hodnota Watsona bude možná nakonec spočívat v tom, že přinutí společnost zamyslet se nad otázkou, kde by se měla zakreslit hraniční čára mezi člověkem a strojem. Podle počítačového experta Johna Seelyho Browna slouží stroje zběhlé v zodpovídání otázek pouze k tomu, aby zakryly aspekt, jenž stále zůstává od základů lidský. "Podstatou lidství je kladení otázek, nikoliv jejich zodpovídání," uvádí Brown.
Zdroj: ihned.cz
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
